Už mě zase svírá v náručí můj nepřítel

Bráním se, nic mi to není platné, je tady zas a objímá mne. V žilách mi rozpaluje krev, slyším ji divoce tepat v uších a zrychleně dýchám.

http://modernibyt.dumabyt.cz/rubriky/romantika/moderni-znovuzroz

„Ne, nechci tě, jsi můj nepřítel, jdi, jen jdi, já o tebe nestojím! Vždy, když jsi se mnou, slábne má vůle, svaly se třesou a hlava třeští.“

Neslyší, nechce slyšet a dál mě drtí až nemohu popadnout dech a mění moje kosti v rosol. Uléhá se mnou na lůžko, usedá ke stolu, prochází se se mnou po domě, nehne se ode mne ani na krok.

Hlídá mne a nejraději mně vidí v posteli s očima nevidoucíma a ušima neslyšícíma. Proniká mi hluboko do těla, zavrtává se do mysli a žmoulá prostěradla.

Nemám sílu se bránit, nechci jíst, žár v těle hasím čajem. Dopotácím se k lůžku a spolu klesáme na matraci.

Probuzení přináší úlevu a propocené lůžkoviny. Vysál mě a odhodil jako slupku z banánu.

Nové objetí a můj nový marný odpor.

Scházím po schodech s kupou lůžkovin v náručí.

Ze zrcadla na mne hledí bledá, strhaná tvář s kruhy pod očima.

Do čaje vymačkám celý citrón a přidám dvě lžíce medu. Na jídlo nemám ani pomyšlení.

K mé tváři v zrcadle přibude tvář mého nepřítele, já znovu podléhám a znovu padám do peřin.

Provzdychám další noc, ale ráno je mi lépe. Mé tělo mne zase poslouchá a svalům se vrací původní tvar. Kosti jsou zase kosti a hlava je lehká.

Konečně je pryč.

Odešel.

Oči mám ještě zrudlé pláčem a popotahuji. Sem tam zakašlu.

Odešel můj nepřítel .............................Chřipkový virus.