Povídám, povídám pohádku...

"Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ješte dál, je rybníček Brčálník. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho vecer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné veci.“ To je úvod ke krásnému večerníčku o Rákosníčku, ale nejen o něm. Dosaďte si místo rybníčku Brčálníku třeba politickou scénu, či různé organizace a budete znovu v pohádce. Ovšem ty konce, ty konce!! Mlha a černočerná tma skryjí hodně.

V našem státě je hodně prohnilého, už jen fakt jakou máme vládu a vedení státu mluví za vše. Co si může dovolit vládnoucí garnitura ve velkém, si dovolují malí králíčkové ve svých královstvíčkách v menším, vždyť příklady táhnou.

Povím vám pohádku o jednom takovém království.

Žili, byli, v království českém, lidičkové, kteří chovali pejsky. I řekli si, že si pro své potěšení založí spolek, klub, kterému vymezí jasná pravidla pro všechny, kteří do něj vstoupí. Co neřekli, bylo, že ta pravidla se budou vztahovat jen na jiné, na ně samotné ne. Stejně jako se nebudou vztahovat na přítelíčky a patolízaly, na lidi s určitou mocí (tady by mohli narazit).

Měli tyhle mocné pomocníky: Závist, Falešné přátelství, Pomluvu, Podraz, Protěžování, Známosti a hlavně Nepřejícnost.

Stalo se, že do jejich spolku zavítal Hloupý Honza a stal se také členem. Dokud se mu nedařilo, bylo vše v nejlepším pořádku, zle začalo být, když se mu dařit začalo.

Závist vnesla obvinění, že Hloupý Honza spáchal přestupek a žádal po královské radě, aby byl Hloupý Honza potrestán. Hloupý Honza, ale nebyl tak hloupý, jak se podle jména dalo usuzovat a začal se bránit.

Ten přestupek, který spáchal, měla na vině jeho přílišná důvěřivost v úsudek a správné rozhodnutí člena Královské rady. To on, člen Královské rady, se spletl a doporučil, co doporučit neměl.

Nebojte se, dobře to dopadlo (jak jinak v Česku?), člen Královské rady byl shledán bez viny, vždyť jednal v dobré víře a lhal a lhal, až se mu od huby prášilo, jen aby se ospravedlnil. Pětičlenná Královská rada spolu s chybujícím členem uznala, že na vině je Hloupý Honza, ale milostivě přivřela obě oči a veškeré tělní otvory, jen aby bylo zachováno zdání spravedlnosti.

Mlha zakročila (určitě ne poprvé).

Hloupý Honza (ba, ba, hloupý), místo, aby byl rád, že vše tak dobře dopadlo, namísto vděku, začal ukazovat na všechny chyby, které ten člen Královské rady spáchal. A bylo jich hodně.

„Tak tohle ne,“ řekla si Královská rada ústy chybujícího člena, „takhle to dál nejde, v našem královstvíčku byl takový klid a pohoda a teď se musí skoro denně řešit nějaké nepříjemnosti. A proč? Kvůli Hloupému Honzovi, který ne a ne pochopit, kde je jeho místo. Vždyť oni ten klub zakládali, udělali mnohé a všechno ve svém volném čase a zadarmo (Cha! Ó!??????)! Dnes napadá mě a zítra si vezme na paškál někoho z vás, milí kolegové a přátelé. A my chceme svůj klid zpátky a basta fidli! Ať se ten křupan Hloupý Honza klidí, je jedno jak, jen aby to už bylo!!!“

Královská rada znovu vyhledala Závist, která nemohla spát a hledala, jak by Hloupého Honzu vyštvala a znovu ji použila. Inu dobré koště neradno nechávat v nečinnosti. Tentokrát ale Závist musela najít vhodného spojence. Našla ho ve Falešném přátelství.

Falešný přítel byl rovněž člen Královské rady, který důvěřivého Hloupého Honzu využíval, denně si s ním psal a v okamžiku, když zjistil, že Hloupý Honza už pro něj nemá žádnou cenu, využil Podrazu, zaúkoloval Pomluvu a milého Hloupého Honzu nařkl z falšování.

Že to pravda nebyla, bylo Hloupému Honzovi málo platné. Královská rada se už rozhodla, vždyť všechny její členy poutal společný zájem a tím byla touha po moci, snaha zlikvidovat konkurenci a na příkladě Hloupého Honzy ukázat všem případným příštím rebelům, jak dopadnou.

Prostě Hloupý Honza musel pryč.

Člen Královské rady, který už jednou dostal Honzu do maléru, napsal na Honzu taková obvinění, aby jej mohli vyhodit a měli jistotu, že se nebude moci vrátit. Co na tom, že on sám porušoval dané řády a dokonce i ty, které sám navrhoval (sám si je navrhl, tak si je sám mohl porušit, co je na tom špatného?). Tu dloubneme, tu si něco přimyslíme, také pomluva se hodí, i falešné obvinění – jen houšť!!

Když se chceš někoho zbavit, musíš na to jít chytře a tvrdě. Oběť bude mít co dělat s obranou, na nějaký útok jí už nezbude ani čas, ani síla.

A že samotným obviněním porušili svůj vlasní řád? Koho to (krom Honzy, pochopitelně) zajímá?

Český člověk je takový, jaký je. Pokud se to netýká mě samotného, tak mi dejte pokoj, přece na sebe nebudu zbytečně upozorňovat, příště bych to mohl být i já! Jen si nikoho nerozhněvat a pěkně v klidečku si žít jak veš pod strupem.

Honza vyletěl. Musel. Zákonitě.

Neměl žádné Protěžování ani Známosti, ani tučné konto (to vše měla Královská rada).

A vše milosrdně přikryla černočerná tma.

A Honza? Zůstal hlupákem, věří, že Themis spolu s Nemesis zasáhnou.

Nejdříve to ve vodě zažbluňká, pod břehem zakuňká, v rákosí lupne, ve vrbe hrkne a teprve potom se objeví Thesis s Nemesis. Jsou to bohyně nestálé, zvědavé jak opice. A tak už nedočkave vyhlíží, co se kde semele.

Honzo, asi se načekáš, ty dámy se nejprve musí pobavit!