Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chceš-li poznat co je dřina, kup si kolo Ukrajina!

25. 01. 2015 17:45:15
Dnes by se tomu, na čem jsem se kdysi naučila jezdit já, říkalo šrot. Tehdy neexistovaly přilby, pomocná kolečka, chrániče loktů a kolen, a já dokonce neměla ani kompletní kolo a přesto se mi to díky zarputilosti a vytrvalosti podařilo.

V pátek se po škole scházíme v Gliňoči. Některý ze sousedů tam tajně vyvezl nepotřebné haraburdí od svého domu, tak jdeme na průzkum. Každý nachází něco velmi potřebného, avšak největší objev učiním já. Ke své obrovské radosti nacházím otlučený rám starého pánského kola, které má i čitelnou značku, Ukrajina. Jeho kola jsou pokřivená, řídítka mají jen jednu rukojeť, chybí jeden pedál a sedátko má prasklou pružinu, ale rám je celý a nepoškozený. Pavel mě ujišťuje, že to není nic, co by se nedalo za pár desítek korun koupit a slibuje mi pomoc při jeho renovaci.

Vše k opravě jsme spolu nakoupili v městě, jen se nám nepodařilo sehnat pláště ke kolům, máme tedy jen ráfky a špejle pro výplet a nová řídítka. Nevadí, mezitím než seženeme pláště a duše do nich, vyplníme ráfky špejlemi. Netušila jsem jaká je to protivná piplačka vyplétat rám kola, nejradši bych se na to vykašlala, ale když tak strašně toužím projet se na svém vlastním kole! Nakonec jsou oba rámy vypletené, kola jsou přidělaná do rámu, řídítka jsou také na svém místě a tak přecházíme k nejdůležitějšímu, k testování.

Jaká je však moje hrůza, když zjistím, že ani při nejnižším nastavení sedátka nedosáhnu na pedály, to se ani nedá vypovědět a chce se mi zklamáním brečet. Pavel se mi jenom směje, a ještě víc mě tím provokuje.

Nezuř, já ti ukážu, jak na to.“ Nahne kolo, prostrčí nohu pod rám na protější pedál, nastaví si ho do roviny, odrazí se, shrbí se pod rám, trochu do strany a pak už jen nadskakuje nahoru a dolů, v rytmu šlapání. Kolo bez plášťů a duší za sebou nechává na louce vyryté stopy v podobě dvou opilých hadů a Pavel námahou jen supí. Já na to koukám jak tele. Takhle jsem ještě nikoho jezdit na kole neviděla, ale když to zvládne Pavel, tak to zvládnu taky.

Řídím se přesně podle pokynů Pavla, ale když se odrazím a chci se rozjet, nedokážu shrbená pod kolem udržet rovnováhu, padám na zem a kolo na mě. Druhý pokus dopadl podobně, jen s tím rozdílem, že po ujetí snad jen tří metrů jsem se víc převážila na kolo, to se převrátilo a já skončila na něm. Kolenem jsem narazila na kámen a rozedřela ho do krve, dlaně jsem měla plné drobounkých kamínků a pár se mi jich zarylo pod kůži, nosem jsem narazila do rámu a spustila se mi krev.

Pomalu jsem se vypletla z kola, sedla si na zem a čekala až se krvácení z nosu zastaví. Pavel to vyřešil po svém, přišel ke mně a rukávem mi krev z nosu utřel. Já jsem se na něho chvilku koukala, ale pak jsem se začala smát. Měl tak vyděšený pohled, že jsem nemohla jinak, než se začít chechtat. Vždyť se mi dohromady nic nestalo a on za to nemohl. Když mě viděl, že se směju, sedl si ke mně na zem a jak dva blázni se řehnili spolu. Když nás záchvat přešel, vydloubala jsem si kamínky z dlaně, jeden tam sice zůstal, ale doma to s jehlou půjde líp a s povzdechem se zadívala na kolo, které naštěstí přežilo bez úhony. Pád mě nijak neodradil, naopak, tím víc jsem toužila po tom, kolo zkrotit a jezdit na něm.

Nakonec jsem uspěla, když má člověk dost vytrvalosti, uspěje vždycky. Ujela jsem jen pár metrů, nohy se mi klepaly námahou a ruce jakbysmet, ale byla jsem šťastná, zvládla jsem to.

Když se nám asi po dvou měsících podařilo sehnat i pláště s dušemi, ležel na polích první sněhový poprašek a byla zima, ale testování bychom se nevzdali ani za nic.

Jedu a s pusou od ucha k uchu oceňuji jak je jízda najednou snadná, ráfky se už neboří a neorají zem, nohy také nedostávají tak zabrat, vlastně je to snadnéééééé. Když se znovu ocitnu na zemi, tak nejprve nechápu, co se stalo, pak ale za sebou uvidím stopu po kole a také místo, kde jsem dostala smyk. Sníh je prostě zrádný prevít a když člověk musí balancovat sehnutý pod rámem kola, je to ještě těžší. Další den začalo sypat ještě víc a kolo šlo spát zimní spánek.

Autor: Alena Lasotová | neděle 25.1.2015 17:45 | karma článku: 12.93 | přečteno: 1065x


Další články blogera

Alena Lasotová

POJĎME PŘEPSAT WIKIPEDII A CELÝ GOOGLE

Byla jsem člověk s občasným negativním myšlením, ale dokázala jsem se změnit. Na všem špatném lze najít něco dobrého, když zavlečete do chovu psů nějakou zákeřnou nemoc, je to sice špatné, ale na druhou stranu ubude konkurence,

25.10.2015 v 12:00 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Revize dohody Dublin IV vs. Mnichov 38

Pokud bude při revizi dohody známé jako Dublin IV prosazeno schvalování prostou většinou, pak bych viděl zásadní rozdíl oproti Mnichovské dohodě z r. 1938 v následujícím :

21.2.2018 v 10:22 | Karma článku: 31.90 | Přečteno: 674 | Diskuse

Tomáš Králíček

Co se skrývá za vraždou v horské vesničce v Tyrolsku?

Lidé na horách jsou jiní. Alespoň se to říkává. Ale je tomu skutečně tak? A jaké tajemství se skrývá za vraždou čarodějnice z 19. století? Nadějný vídeňský historik, který se vydal přijít události na kloub, ale zmizí beze stopy...

21.2.2018 v 8:26 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 618 | Diskuse

Libor Michvocík

Včera ňadro, dnes zadek...

Takhle píše o stříbrné olympijské medaili francouzského krasobruslařského páru sport.cz. Včera na i-dnes musel Záruba strčit hlavu do pranýře a omlouvat se, že jsme v přímém přenosu na ČT Sport neviděli jízdu Ledecké.

21.2.2018 v 8:14 | Karma článku: 21.11 | Přečteno: 1149 | Diskuse

Marek Valiček

Backside rodeo flip na bobech? Samozřejmě!

"Vono to bude asi těma olympijskejma hrama, čoveče. Jak začnou, začnu i já. Minule kraso, tentokrát boby.", začala Zorina...

21.2.2018 v 8:05 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 440 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč by chlap neměl být krásný?

Z nedávné diskuze pod jedním zdejším blogem, který pojednával o mužské kráse, nakonec vyplynulo, že krásný chlap je vlastně zbytečný, ba téměř nežádoucí fenomén.

20.2.2018 v 17:28 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 701 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 730
Napsat o sobě, kdo jsem, je vůbec to nejtěžší. Většinou to sami nevíme. Směle však mohu tvrdit, že jsem dítě svých rodičů a žena v nejlepším věku. Mým vzorem je příroda, mou vášní psi a všechna zvířata. Stránky mých obříků- psů plemene landseer




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.