Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poznávám tě, ty nejsi Mikuláš!

3. 12. 2014 19:05:23
Listopad se stále kratšími dny zmizel v neznámu a nastal prosinec. Máma nám do punčošky nadělila ovoce a sladkosti. S Mikulášem, čerty a anděly si hlavu lámat nemusela, já byla ten Jidáš, který sestrám prásknul, že žádný Mikulaš není, že se za něj a za čerty převlékají lidi a oblbují tím své děti.

Nebylo tomu vždy tak, i já jsem skálopevně věřila, že v předvečer svátku svatého Mikuláše, on sám sestoupí na zem a v doprovodu čerta a anděla odměňuje či trestá děti podle toho, jak byly ten rok hodné nebo zlobivé. Věřila jsem tomu až do první třídy, kdy jsem o svou víru přišla.

Ten podvečer k nám zavítala teta se strýcem a sestřenicemi Libuškou a Hankou. Zvláštní na tom bylo, že vůbec nezůstali na kafe a popovídání jako vždycky, ale chvíli po svém příchodu, se kromě Hanky zavřeli všichni i s mámou do ložnice a nám nařídili čekat v kuchyni a vyhlížet Mikuláše oknem.

Když vyhlížet, tak vyhlížet. Zhasly jsme světlo a nalepily nosy na balkónové dveře a pozorovaly rozsvícená okna, světla projíždějících aut, cestu i chodník vedoucí k našemu vchodu. Z pozorování mě vytrhl nezaměnitelný zvuk otvíraných vchodových dveří a pak vešla do kuchyně máma.

"Kde jsou ostatní ?" Ptám se.

"Jen si odskočili ještě nakoupit, než jim zavřou."

Obchod mají u baráku, stejně jako my, proč by nákup tahali od nás? Vrtalo mi hlavou, ale pak mi svitlo. Že mi přivezli to štěňátko, které se mi tolik líbilo, když jsme byli u nich na chalupě? Už mám jasno, štěně schovali do ložnice, proto tam byli tak dlouho a teď mu šli ještě koupit obojek a dlouhé vodítko, abych s ním mohla chodit hned od zítřka na procházky. Strašně jsem se chtěla přesvědčit, jestli se náhodou nepletu a tak jsem se jakoby nic vybrala na záchod, který byl hned vedle ložnice. Dveře záchodu jsem otevřela hodně hlučně a ještě hlučněji práskla po vypínači.

"Když budeš po tom vypínači mlátit, nebude ti svítit ani dřív, ani lépe, jen ho za chvíli roztřískáš!" Okamžitě se ozvala z kuchyně máma, přesně jak jsem čekala. Něco jsem v odpověď zabručela, ale to už jsem se potichoučku vkrádala do ložnice. Rychle jsem se rozhlédla, nikde nic, pod postelemi také nic. Do skříně jsem se koukat neodvažovala, aby panty nezaskřípaly, ale pak mě napadlo zaběhnout na záchod spláchnout, to skřípot pantů překryje. Vyběhla z ložnice k záchodu, potáhla za šňůru splachovadla a utíkala zpátky otevřít dveře do skříně.

Žádné štěně tam nebylo. Místo něj tam viselo oblečení, ve kterém přišla teta a strýc, a navíc byl přes postel přehozený svetr Líby. Proč se svlékali? Nešlo mi to do hlavy, ale už byl nejvyšší čas z ložnice vypadnout a zase hlučně zavřít dveře záchodu. Nebyla jsem ještě ani v kuchyni, když se ozval zvonek.

Máma volá z kuchyně: "Běž za ostatními, já otevřu!"

Než jsem stačila holkám říct, co jsem našla, vstoupil do kuchyně vysoký Mikuláš s mitrou na hlavě i se svou velkou zahnutou berlou, za ním se tlačil malý čert a rozložitý anděl s košíkem v ruce.

"Tak děti, byly jste celý rok hodné?" Oslovil nás Mikuláš a já jen s údivem zírala na jeho vous, který byl nějaký podivně známý, jako z vaty. Moc jsem nevnímala co říká, sledovala jsem, jak mu při řeči poskakuje knír . Mikuláš se ho snažil rychle prstem přilepit zpátky, ale jen ho víc odlepil a pak si už pořád držel ruku na puse, jakoby ho bolel zub.

"Ten Mikuláš má úplně stejný hlas jako strýc!" Uvědomila jsem si a zahleděla se na čerta. Byl sice celý v obličeji začerněný, ale jizvu na bradě jsem poznala. Líba!

Proč? Proč se převlékli za Mikuláše a za čerta? A kdo je ten anděl? Teta. Má dolní zub ulomený a po celé tváři i krku milióny pih, které nedokáže schovat ani paruka a ani hvězda ze zlatého staniolu, kterou má na čele v podivné koruně nasazené na paruce.

Mezitím sestry odříkaly své básničky a byly odměněny balíčky a hned je začaly nedočkavě rozbalovat.

"A co ty Aleno, ty pro nás nemáš přichystanou žádnou básničku? " Snaží se mě ten převlečený Mikuláš přesvědčit, že je pravý.

Přišlo mi to najednou tak moc líto, že nejsou praví, a že ani to štěně nepřinesli, že

jsem vybuchla v záchvatu zlosti:

"Ne, nic pro vás nemám, jste podvodníci! Já dobře vím, kdo jste, poznala jsem vás, nejste skuteční Mikuláš s čertem!

Nic říkat nebudu!

Nebudu!

Nebudu!"

Pro zlost jsem skoro nemohla mluvit, tak jsem jen rázně dupla při každém nebudu.

"No vidím, že Alena zlobí, sice jí tu nechám balíček, ale nevím, jak se jí bude líbit."

Mele si svou strýc, převlečený Mikuláš. Ta drzost! Je odhalen a ještě si ze mě dělá blázny! Popadla jsem balíček, který mi podával, otevřela dveře na balkón a ještě ze dveří ho hodila dolů z balkónu.

Tím dnem jsem přišla o víru v Mikuláše, čerty a anděly.

Autor: Alena Lasotová | středa 3.12.2014 19:05 | karma článku: 6.34 | přečteno: 521x


Další články blogera

Alena Lasotová

POJĎME PŘEPSAT WIKIPEDII A CELÝ GOOGLE

Byla jsem člověk s občasným negativním myšlením, ale dokázala jsem se změnit. Na všem špatném lze najít něco dobrého, když zavlečete do chovu psů nějakou zákeřnou nemoc, je to sice špatné, ale na druhou stranu ubude konkurence,

25.10.2015 v 12:00 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 378 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Revize dohody Dublin IV vs. Mnichov 38

Pokud bude při revizi dohody známé jako Dublin IV prosazeno schvalování prostou většinou, pak bych viděl zásadní rozdíl oproti Mnichovské dohodě z r. 1938 v následujícím :

21.2.2018 v 10:22 | Karma článku: 31.90 | Přečteno: 684 | Diskuse

Tomáš Králíček

Co se skrývá za vraždou v horské vesničce v Tyrolsku?

Lidé na horách jsou jiní. Alespoň se to říkává. Ale je tomu skutečně tak? A jaké tajemství se skrývá za vraždou čarodějnice z 19. století? Nadějný vídeňský historik, který se vydal přijít události na kloub, ale zmizí beze stopy...

21.2.2018 v 8:26 | Karma článku: 8.39 | Přečteno: 622 | Diskuse

Libor Michvocík

Včera ňadro, dnes zadek...

Takhle píše o stříbrné olympijské medaili francouzského krasobruslařského páru sport.cz. Včera na i-dnes musel Záruba strčit hlavu do pranýře a omlouvat se, že jsme v přímém přenosu na ČT Sport neviděli jízdu Ledecké.

21.2.2018 v 8:14 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 1161 | Diskuse

Marek Valiček

Backside rodeo flip na bobech? Samozřejmě!

"Vono to bude asi těma olympijskejma hrama, čoveče. Jak začnou, začnu i já. Minule kraso, tentokrát boby.", začala Zorina...

21.2.2018 v 8:05 | Karma článku: 22.89 | Přečteno: 440 | Diskuse

Libuse Palkova

Proč by chlap neměl být krásný?

Z nedávné diskuze pod jedním zdejším blogem, který pojednával o mužské kráse, nakonec vyplynulo, že krásný chlap je vlastně zbytečný, ba téměř nežádoucí fenomén.

20.2.2018 v 17:28 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 701 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 730
Napsat o sobě, kdo jsem, je vůbec to nejtěžší. Většinou to sami nevíme. Směle však mohu tvrdit, že jsem dítě svých rodičů a žena v nejlepším věku. Mým vzorem je příroda, mou vášní psi a všechna zvířata. Stránky mých obříků- psů plemene landseer




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.