Jsme lidé. Různí lidé. A přesto v něčem stejní. Všichni toužíme po štěstí. Každý z nás však má o štěstí jinou představu.
Zažila jsem chvíle skvělé, dobré, méně dobré, špatné i zničující. Dobré jsem brala jako samozřejmost, na špatné jsem žehrala. Přestože jsem věděla, že musím hledat příčinu nejprve u sebe a teprve pak u druhých, dělala jsem pravý opak.
Bylo to tak jednoduché.
Dnes vím, že jsem musela dostat pořádnou lekci, abych se ve skutečnosti mohla posunout dál. Život mi do cesty postavil lidi, kteří mě měli něčemu naučit, které jsem právě tehdy potřebovala poznat.
Tehdy jsem to viděla jinak, ti lidé mi hodně ublížili a neštítili se ani pomluv a podrazů, přesto jsem jim dnes vděčná.
Pochopila jsem, že to byly skvělé lekce. Ukázali mi, že najít člověka mezi lidmi je opravdu těžké. Pomohli mi (ač to vůbec neměli v úmyslu) najít sebeúctu, svobodu, sebe sama. Za to jim děkuji.
Začala jsem se kolem sebe víc rozhlížet a hledat. Cokoli, co by mi pomohlo poznat, proč se mi stalo to, co se mi stalo.
Kdo hledá, najde. I já jsem našla.
Každý má ve svém životě nějaký úkol, něco, co musí udělat a pokud na své cestě zůstane ve společnosti osob, kteří pro něj představují břemeno, zbytečnou kotvu a není schopen přijít na to sám, pak jim život uštědří kopanec. Pořádnou facku.
Při svém hledání jsem přečetla příběhy a moudra těch, kteří už svou cestu našli a tím i sami sebe.
Jedním z nich je Petr Casanova, považuji ho za přítele ač on vůbec netuší, že existuju.
Poprvé jsem na něj natrefila na FB a jeho články mi mluvily z duše.
Zírala jsem, že nabízí seminář zadarmo a okamžitě jsem se přihlásila. Musela jsem zjistit, co tím sleduje. Jsem však dušička nedůvěřivá a tak jsem ani jediný úkol Petrovi neposlala, ač jsem je poctivě vypracovala.
Jestli jsem se totiž v životě něčemu naučila, pak tomu, že NIC není ZDARMA. Za vše se musí platit. Nemusí to být nutně peníze, ale platit se musí VŽDY.
Lidé si však věcí poskytnutých zadarmo moc neváží.
Další věc, kterou jsem poznala, je ta, že něco poskytnuté zdarma, může přinést obrovský zisk a nejen obdarovanému.
Věřím, že tomu bude i v tomto případě. Všem a zvláště Petrovi to přeji z celého srdce.
Jsem teprve u třetí lekce a úkoly zvládám správně už na 75%.
Nikdy jsem se s ním osobně nepotkala, nepsala mu ani s ním nemluvila. Je to pro mě cizí člověk a přece tak blízký svým lidským přístupem.
Přátelé i Petr jsou dar, byli mi posláni do cesty, abych mohla růst, moc si toho vážím.
Můj článek si Petr pravděpodobně nepřečte, ale to nevadí, můj dík k němu přesto nějak dorazí.
Přála bych všem lidem, aby se našli, aby poznali lidi, jako je Petr a měli přátele, kteří je podrží v dobách zlých.
