Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zrod červeného obra nebo zánik hvězdy?

8. 11. 2014 19:14:42
Je brzy ráno, pondělí třetího listopadu roku dvatisíce čtrnáct. Vstávám ve tři čtyřicetpět, abych vyvenčila kotě, které jsem dostala. Ještě mám spánkem otupené smysly a ranní (tedy spíš noční) chlad se mě snaží probudit docela.

„Kotě, tak se s tím nepárej, vyklop to, ať můžeme jít dospat.“ Domlouvám kotěti, ale tomu je to šumák. Prohlíží každou myší díru, zašátrá tlapičkou jestli není myška doma a na mě kašle. Půlměsíc svítí, já přestávám sledovat kotě a začnu civět na oblohu.

Jako vždy můj zrak přitáhne nejjasnější hvězda na jižním nebi. Myslím si, že je to Sírius, nejjasnější psí hvězda. Vždy svítí osamoceně, ale dnes kolem ní asi letí letadlo. Objevuji totiž kousek nad ní malý svítící bod.

Proč to letadlo stojí na místě, myslím si a dívám se jak se ten bod zvětšuje, je stále jasnější, až svým světlem zastíní i Síria.

Copak to letadlo vybuchlo? Pořád je na stejném místě. Světla začíná ubývat až zhasne docela a Sírius už zase svítí nejjasněji a osamocený.

Konečně mi dochází, že to co jsem viděla, nebude žádné letadlo, ale že jsem měla možnost sledovat zánik hvězdy. Nebo bych měla říkat zrod červeného obra, bílého trpaslíka či výbuch supernovy? Nevím. Nejsem hvězdář, nerozumím tomu.

Jediné co vím je, že když padá hvězda, má si člověk něco přát. Hvězda sice nepadala, ale umírala a při pádu hvězda vlastně umírá také.

Tak jsem si tedy přála.......

„Au!“

To si kotě právě teď, když jsem si chtěla honem něco přát, usmyslelo, že už půjde domů a já místo vysloveného přání vydechla: „Ty sadisto!“

Aby kotě na sebe upozornilo, skočilo mi na nohu a ve snaze udržet se na ní, zaťalo drápky hluboko do kůže.

Místo přání jsem pak hledala tu malou zpropadenou kočindu, která se mého křiku polekala a někam zalezla.

Přitom je toho tolik, co bych si mohla přát!

Nakonec jsem si přesto ale přála: „Aby ty drápance nebyly hluboké, abych tu malou ďáblici našla hodně rychle a už konečně mohla jít dospat.

Autor: Alena Lasotová | sobota 8.11.2014 19:14 | karma článku: 9.71 | přečteno: 545x


Další články blogera

Alena Lasotová

POJĎME PŘEPSAT WIKIPEDII A CELÝ GOOGLE

Byla jsem člověk s občasným negativním myšlením, ale dokázala jsem se změnit. Na všem špatném lze najít něco dobrého, když zavlečete do chovu psů nějakou zákeřnou nemoc, je to sice špatné, ale na druhou stranu ubude konkurence,

25.10.2015 v 12:00 | Karma článku: 5.65 | Přečteno: 384 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Muž i na pokraji nervového zhroucení

Někdy může být nerozhodnost až roztomile nakažlivá. Nikdy by ale k nerozhodnosti nemělo docházet ve frontách u kasy v obchodě s oblečením!

20.7.2018 v 11:22 | Karma článku: 31.94 | Přečteno: 1723 | Diskuse

Libuse Palkova

Večer s Arnoštem Lustigem na parníku

Městská knihovna v Praze uspořádala během července několik setkání pro milovníky literatury. Odehrávalo se to přímo na Vltavě, přesněji na palubě lodi Avoid Floating Galery, která kotví na náplavce u železničního mostu.

20.7.2018 v 10:31 | Karma článku: 10.35 | Přečteno: 322 | Diskuse

Stanislav Cigánek

M. Jan Hus měl velmi realistické a katolicky správné pojetí církve

Žalobní články proti Husovi z 18. 6. 1415 č. 16 až 18 ukazují Husovy odvážné ale katolicky zcela správné pohledy na církev, církevní poslušnost a disciplínu. Soudci v jeho spisech hledali zádrapky.

19.7.2018 v 19:35 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 202 | Diskuse

František Skopal

Slovanství! Je opravdu možný návrat ke kořenům?

Současní příznivci Slovanství vnímají křesťanství jako záměrnou indoktrinaci tehdejších Slovanů, s cílem odstavit je od vlastní, původní kultury a duchovnosti, a tím zabránit jejich rozvoji a rozkvětu.

19.7.2018 v 17:05 | Karma článku: 9.33 | Přečteno: 319 | Diskuse

David Vlk

Že já kráva nebyla radši lesba!

"Poslouchej a ty máš taky jako rád mladý holky? Přiznej se!" Udeřila vzápětí na mě. V tom okamžiku by se ve mně krve nedořezal.

19.7.2018 v 13:07 | Karma článku: 37.14 | Přečteno: 2151 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 737
Napsat o sobě, kdo jsem, je vůbec to nejtěžší. Většinou to sami nevíme. Směle však mohu tvrdit, že jsem dítě svých rodičů a žena v nejlepším věku. Mým vzorem je příroda, mou vášní psi a všechna zvířata. Stránky mých obříků- psů plemene landseer




Najdete na iDNES.cz