Chceš-li získat a udržet si práci, chlastej a absentuj!

Alias u nás v Absurdistánu.   Naše vesnička Absurdistán je nevelká, jeden druhému tu vidí nejen do talíře, ale přímo do žaludku. Příběh těchto milých lidiček se zakládá na skutečných událostech.

Alena Lasotová

Chodbu osvětlovalo ostré světlo, které nepříjemně bodalo do očí. Všech jedenáct čekajících sedělo se sklopenými hlavami, nervózně poposedávalo, smrkalo a pokašlávalo. Všichni trnuli až se otevřou dveře, za nimiž se určí jejich další osud. Za dveřmi se konalo výběrové řízení.

„Další!“

Ze dveří vyšel postarší pán, rychle přejel pohledem čekající a ještě rychleji odkráčel.

Teď jsem byla na řadě já. Dlaně jsem měla zpocené a byla jsem pevně rozhodnutá, že to místo prostě získat musím.

Co mi z pohovoru nejvíce utkvělo v paměti byla věta: „Pokud si vás vybereme, obdržíte smlouvu pouze na půl roku a teprve pak, pokud se ukážete jako nejlepší pracovník z těch čtyř, které přijmeme, teprve pak sepíšeme novou smlouvu. Dál zaměstnáme jen toho jediného, nejlepšího.“

Byla jsem na seznamu těch vybraných čtyř šťastlivců. Hurá!

Čtyři uchazeči, dvě ženy a dva muži, se snažili pracovat ze všech sil, každý chtěl být nejlepší. První den to šlo, druhý den jen taktak a třetí den ukázal, z jakého je kdo těsta. Ne, že by všichni nepracovali, ale už teď se dalo poznat kdo pracuje na 100% a kdo se jen veze.

Kupodivu, i když byla všechna místa obsazená, našlo se za měsíc místečko pro brigádníka Leona, manžela jedné ze stálých pracovnic - Eriky. Teprve čas mi umožnil pochopit, že vlastně převzal místo sezónního pracovníka. Ten chudáček čekal až ho zase budou potřebovat, když manžel Eriky půjde za studiem do Prahy. Ale netřeba ho litovat, měl svůj invalidní důchod.

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Zaměstnavatel si s Erikou tykal, pomohl jí k postupu na vyšší post, přidal na platu a poskytl jí obecní byt. Erika byla se svým mladomanželem těhotná, navíc tu bylo dítko z prvního manželství a peněz tak málo! Opravdu potřebovala každou korunu, kterou mohla získat. Bylo to od zaměstnavatele moc hezké, že tak ochotně vypomohl a Leona zaměstnal.

My čerstvě nastoupivši ženy jsme si se zaměstnavatelem netykaly, zato muži ano. Jeden každý z nás přijatých byl vlastně skoro na dně svých sil a možností a já ráda říkávala, že jsme vlastně sbírka ztracených existencí.

Vezměte si mě. Už jsem měla na hrbu víc než čtyři desítky, nepřiznané revma, ostruhy, prostořeký jazyk a pověst podivína. Věrka zase přišla o miminko, Jožin způsobil ošklivou dopravní nehodu a a miláček Milan se tak rád koukal na dno sklenic, půllitrů a štamprlat, že se musel zadlužit. Nemohl pracovat, protože zapíjel svůj žal a těžký život. Přišel o práci a rodiče ho z baráku vyhodili, aby jim exekutor všechno nesebral. Prostě životní ztroskotanci.

Měli jsme být zaměstnavateli zač vděčni.

Jsme však jen lidi.

A lidé se dívají a srovnávají. Proč dostávají ženské tu nejhorší práci a dostanou vycintáno, že si spolu povídají a přetřásají své soukromí? Jazyky spolupracovnic se nezastaví ani před oblíbenci zaměstnavatele, poukazují na to, že si mladomanželata klidně sednou a povídají si hodinku i dýl, držíc se za ruce a nevadí jim pohled na kolegyni, která odvádí práci i za ně. A když pak práci nestihne, protože ji dělá téměř sama, je za to seřvaná. Proč? Kde je spravedlnost?

Při přijetí Milana zaměstnavatel kategoricky prohlásil: “Jediný prohřešek, Milane, a letíš!“

U nás jsou však lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Milan dokázal během zkušební doby přijít do práce podroušený, pak si cestou z knajpy prý rozbil hlavu a nemohl jít do práce ani k doktorovi, tak ho ta palice bolela. Dva dny jsme ho postrádali, ale díkybohu se vše urovnalo. Milanovi byla poskytnutá další šance a aby měl tu správnou motivaci, dostal nejprve jeden pokojík ve starém obecním domě, který byl trochu zchátralý a tak po něm ani nepožadovali platbu za nájem. Kruci, vlastně ani nemohli, byl tam načerno.

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Milanovi se do pokojíku přivezla postel, aby měl kde spát, skříň, aby měl kam dávat věci a obdržel příslib, že když teď začne nový život na suchu, dostane novou smlouvu na stálé místo správce a byteček. 

Milan sekal latinu skoro tři týdny, ale pak se trošku napil na žal a do práce nepřišel.

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Rychle se k němu vyslal Leon a ten ztracenou ovečku přivedl zpátky. Sice opět v podroušeném stavu, ale přivedl. Opici pak Milan umořil sladkým spánkem ve voňavé travičce. Spánkem surově přervaným sirénou a mou zvědavou maličkostí.

Za svou nemístnou zvědavost jsem byla pokárána, že se pletu do kompetencí nadřízeného Jeníka tím, že strkám nos do věcí, po kterých mi nic není a obdržela jsem výstrahu, že příště poletím sama. Měli pravdu, skutečně mi po tom nic nebylo. I já přece dostala šanci pracovat a tak jsem spolu s Mirkou dodělaly práci za Milana.

Za týden Milan nepřišel znovu. Ještě stále byl ve zkušebce. Nepřišel celý týden. Za dva dny jsem ho potkala a ptala se co s ním je, že ho všichni hledáme i u něj v pokoji a nikde není k nalezení. Milan se usmál a s poněkud dřevěným jazykem mě uklidňoval - „Jen se neboj, nějak bylo, nějak bude, to bude dobré, nestarej se!“

Měl pravdu.

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Pozitivní motivace není nikdy dost a proto se Milanovi do bytu přidá nějaký nábytek, lednice, televize........, byt se upraví dle přání Milana v pracovní době a pomůžou mu s tím všichni spolupracovníci. Jako třešinku na dortu jsme se dozvěděli, že se Jeník za Milana přimlouval i naším jménem. My jsme sice o ničem takovém nevěděli, ale...

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Milan byl opět na palubě.

Začal nový život.

Tři týdny vstával a do práce chodil jako první.

Sláva! Pozitivní motivace funguje!

V pondělí zašel Milan za Jeníkem ráno domů v podroušeném stavu a nahlásil náhradní volno za sobotu.

Dostal ho.

V úterý nepřišel Milan znovu. Stejně tak ve středu, čtvrtek i v pátek. Zaměstnavatel láteřil a dušoval se, že má Milan veliký průser.

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.

Náš zaměstnavatel je muž velikého sociálního cítění. Má měkké srdce. Jeník je zase vyléčený alkoholik, který dokázal využít nabídnuté šance a z první ruky ví, jak je člověku, který se dostal do moci démonu alkoholu, proto vše smetli ze stolu.

Vítej Milane v práci! Chceš kafe? Nebolí tě hlava? A co žaludek? Dobrý? To se nám ulevilo! Milane, my jsme tak rádi, že sis to rozmyslel a znovu jsi mezi nás zavítal, i když jsi byl rozhodnutý už k nám nepřijít! Chovali jsme se k tobě nehezky, když jsme po tobě po propité noci chtěli pracovní výkon. My jsme za tebe táhli jako koně, víš, bylo nás málo a práce hodně. Lidi si mají přece pomáhat. Je dobře, že jsme tě přemluvili ať zůstaneš. Vždyť co bys měl, kdybychom tě vyhodili? Nic. Ani z pracáku by ti nic nedali, o byt bys přišel...........no hrůza jen pomyslet!

Neboj se, vyplatí se ti zůstat, dostaneš přidáno, jen tě prosíme, už do práce choď raději pořád!

A co si myslí těch osm lidí, kteří byli na výběrovém řízení spolu se mnou a nebyli vybráni? Těch osm lidí, kteří nebyli uznáni jako dostatečně způsobilí pro tuto práci?

Co je mi po tom?

U nás jsou lidé soudržní a rádi si pomáhají, zvláště když jde o dobré známé.