A co autorská práva?

V časopise "Pes přítel člověka1/2014" jsem si přečetla článek Andrey Chlíbcové, "Kamarád pro celou rodinu". Je ale SKUTEČNOU autorkou článku? Dost o tom pochybuji. V článku nacházím celé věty převzaté z knížky Moniky Raitzové, "Novofundlandský pes a landseer", ale postrádám odkaz na zdroj, ze kterého paní Andrea Chlíbcová čerpala.

ilustrační fotoofocená stránka z časopisu Pes přítel člověka

Paní Chlíbcová čerpala informace i z jiných zdrojů (např:http://www.vld-landseer.de/der-landseer/historie.html, Deutscher landseer club (DLC) e.v. Zuchtbuch nr.1 a 2 ), což je jistě chvályhodné, ale má to jeden háček. Pokud uvádí sama sebe jako autorku vět obsažených v článku a neuvádí zdroje, ze kterých čerpá, pak vlastně zcizuje myšlenky a věty někoho jiného, porušuje autorská práva.

Ovšem paní Chlíbcová si s porušování nařízení, řádů a předpisů hlavu nedělá, má v tom letitou praxi (http://landseercz.cz/porusovani.html). Navíc už téměř shodný článek (Pes přítel člověka 11/2009), napsala spolu s paní Kubů, tentokrát však paní Kubů jako spoluautorku článku „jaksi“ zapomněla uvést.

 Dále mne zaráží skutečnost, že když už opisuje některá data, není schopná opsat je správně. Například uvádí, že landseer byl uznán FCI (mezinárodní kynologická organizace) za samostatné plemeno v roce 1956. To ale není pravda. Na stránkách německého landseerklubu (VLD) je uvedeno datum uznání 1959 a zveřejnění standardu v roce 1960. Druhý německý landseer club, DCL (v Německu mají kluby 2), uvádí ve své publikaci o historii plemene landseer – Deutscher landseer club (DLC) e.v. Zuchtbuch nr.1 - jako rok uznání rok 1960 a v samotném Standadru FCI (http://www.fci.be/nomenclature.aspx ) je datum 1960, přesně to bylo 24.8.1960.

 Paní poradkyně pro chov landseera mne rozesmála tvrzením, že pro landseera je ŽIVOTNĚ důležité plavání. Souhlasím s tímto tvrzením v jediném případě – když se landseer ocitne ve vodě a nedosáhne na dno, pak ano, JE pro něj životně důležité, aby plaval, jinak by se utopil, ale klidně může strávit CELÝ SVŮJ ŽIVOT jen na souši bez plavání a jeho spokojený a kvalitní život to nijak neohrozí.

 Jako „fundovaná“ poradkyně chovu na dotaz redaktorky uvádí počet aktivních psů a fen, ale není možné si tyto její počty ověřit, protože nikde není uvedeno, který ze psů/fen má splněny podmínky k aktivnímu chovu, tyto informace paní poradkyně záměrně tají. Pokud by v tom nebyl záměr, pak by aktivní chovní jedinci byli zveřejněni na stránkách, tak jak je tomu zvykem i v jiných klubech.

 Zcela nepravdivě odpověděla na otázku zda má landseer jako plemeno také svou „Achillovou patu“, že ne. Landseer má těch „Achillových pat“ více a největší „Achillovkou“ je pro landseera samotná poradkyně chovu, paní Chlíbcová.

Ani v zemích, které se o zachování a uznání landseera zasloužily, v Německu a Švýcarsku, si nedovolí omezovat výběr chovných jedinců na základě toho, kam zasahuje černá barva. Jednak je barva podružná charakteru, stavbě těla a zdraví a jednak zatím nikdo z lidí není schopen určit, po kterých dvou jedincích budou štěňata zbarvená standardně a po kterých ne. Dále se k takovým omezením přistupuje až když je chovatelská základna dostatečně velká, a to není ani v Německu, kde je (i podle slov samotné poradkyně) nesrovnatelně více chovných jedinců. Přesto právě paní poradkyně Chlíbcová navrhla omezení uchovnění v případě, že bude černá barva zasahovat tam, kam nemá. Ovšem!! Ona sama tohle omezení až tak nedodržuje. Když se podívám na Abara z Laderova, vidím, že černá barva zasahuje hluboko do krku, který dle standardu MUSÍ být bílý. Přesto byl uchovněn bez podmínky. Mě osobně to nevadí, pro mě je barva podružná, pokud to už není vyloženě moc a Abarovy přednosti dalece převažují tenhle nedostatek, jde však o to, že to není vůči ostatním spravedlivé a vlastně je to podvod.

V Německu a ostatně ani v Česku však do chovu nesmí jedinec s bílou barvou na uchu, to ale až tak nedodržuje paní Chlíbcová, uchovnila fenku ze svého vlastního odchovu, fenku, která se narodila s bílým pruhem přes ucho. Nu což, kde je dobrá vůle, jde všechno, že?

 V Česku je velmi málo jedinců, kteří na sebe nejsou blízce příbuzní a postarala se o to i samotná paní poradkyně Chlíbcová, která nejenže uchovnila svého psa vzniklého incestem, kdy otec nakryl vlastní dceru (přestože jak FCI, tak ČMKU a dokonce i samotný landseer klub připouští nejbližší stupeň příbuznosti bratranec a sestřenice), ale tímto psem opakovala stejné spojení 4x! To v žádném případě nepodporuje rozvoj plemene, ale pouze chov pro množství. Kdo bude mít zájem dozvědět se všechna negativa v osobě paní poradkyně Chlíbcové, může si je přečíst na: http://landseercz.cz/porusovani.html

Další „achillovkou“ landseerů je skus a kupodivu je těch špatných skusů nejvíce po psovi paní Chlíbcové!

 Nevěřícně jsem kroutila hlavou nad jejím prohlášením, že někteří psi kryjí díky výhodné poloze bydliště – také ona sama se nenamáhala zajet dál, kryla co nejblíž svého bydliště, u přátel, tak co vyčítá ostatním? Majitelé krycích psů by mohli vyprávět, jak jsou jejich psi nabízeni a není v tom ani počet absolvovaných výstav, ani vzdálenost.

Bonitace, bonitace, bonitace.....to je materiál pro detektivku. Některé psy paní poradkyně uchovní aniž by splňovali podmínky a jiné ne, i když podmínky splňují a jsou nejen výborní na výstavách, mají výborné zdravotní vyšetření, skvělou, nekonfliktní povahu, ale dokonce jsou nositeli tolik potřebné nové krve.

 Otevřeně přiznává, že je šťastná, že landseeři svůj „boom“ nezažili. To jako vážně? Klub přece vznikl proto, aby se plemeno rozvíjelo a propagovalo a cílem by měl být „boom“, aby byla zdravá konkurence a bylo z čeho vybírat. Aby se nemuselo jet jen k jedinému vhodnému plemeníkovi a tou vhodností myslím stupeň příbuznosti, protože na to, abych se dívala na typ a liniovou plemenitbu, mohu v Česku rovnou zapomenout. Avšak je možné, že právě konkurence je to, čeho se paní Chlíbcová bojí, bojí se přijít o výhodný monopol, který v landseer klubu má.

 Paní Chlíbcová odpovídá na otázku srovnání kvality českých a zahraničních landseerů tím, že se opírá o názor jediného rozhodčího a to ještě z roku 2009. Pak píše o zisku CAC psa Abara z Laderova na světové výstavě 2013. Proč nenapsala o zisku res.CAC psa Dantte Whitte Sírius také ze světové výstavy v roce 2009? Asi proto,že mi kdysi ona sama napsala, že to jak se pes prezentuje na výstavách nereprezentuje ani klub ani chov, ale reprezentuje pouze majitele psa a jeho chovatelskou stanici.

 Nakonec se dostávám k nemastné neslané odpovědi paní Chlíbcové na otázku jaká je její ideální představa – vize „landseer v roce 2025“. Dosaďte si do její odpovědi místo slova landseer jakékoli zvíře, třeba papoušek a věta bude mít stále stejný obsah, stejnou „vizi“, možná je to tím, že to neměla kde opsat, kdo ví?