Hlad! Hlad! Hlad!

Je ráno, 5:58hod, všude ticho, klid. 6:00 hod, ticho ještě trvá. 6:01 hod – hlad! Hlad!Hlad! Už to začalo.

Alena Lasotová

Stávalo se, že mne popoháněl, když jsem se s předkládáním krmě trochu zpozdila, ale teprve nedávno to vychytal naprosto přesně. Na minutu. Doslova.

Ráno krmívám v šest hodin a večer ve čtvrt na osm. Ten čas mi nějak přešel do krve, ale protože jsem ženská s nadhledem, na nějakou tu minutku plus či mínus až tak nehledím. Já ne. Ne tak pan Darcy. Jako správný chlap je přesvědčen, že pořádek být musí.

Náš dům je plný neviditelných skřítků, milých i zlomyslných. Jednoho z těch zlomyslných darebáků podezírám, že do Darcyho namontoval přesný čas a teď se tím skvěle baví.

Do doby krmení je Darcy to co vždycky, dobromyslný a spokojený trouba, ale jakmile mu kdesi uvnitř těla začne vyzvánět hlášení „je čas jíst“, začne Darcy štěkat. Ale jak! Vyráží ze sebe ve vteřinových intervalech dunivé Bauf! Bauf! Bauf! Bauf! - Přeložím: Hlad! Hlad! Hlad! Hlad!

Nepomůže okřikování ani domlouvání. Jediné, co mu zavře tlamu a zaklapne budíka, je žrádlo. Vždy minutu po šesté a ve čtvrt na osm si podle něj můžu nastavit přesný čas.

S úsměvem jsme se o tom bavily s Renátou, je jako já postižena psy:

„A co holky, ty neřvou?“ Zeptala se.

Odpovídám, že to nechci zakřiknout, ale zatím ne. Upřímně, nedovedu si představit, kdyby tak, kromě pletení se pod nohama, kdy mám co dělat, abych šlapala po zemi a ne po packách, začaly skandovat s Darsounem i ony. Asi by mě sousedi ukamenovali.

Renáta s vážnou tváří prohlásí: „Co chceš po chlapovi? S tím mým je to úplně stejné. V době kolem oběda začne být nervózní, motá se mi po kuchyni a krade z polévky maso. Je nabručený, odsekává a furt mu něco vadí. Minule byl tak protivný, že na mě máma z obýváku hulákala:Tak už mu dej konečně nažrat, chci poslouchat televizi a ne jeho!

Chlap je prostě samec a všichni samci jsou stejní. Dej mu co potřebuje a máš doma přítulné zvířátko, odepři mu to......a poznáš.

Ještě chvilku jsme klábosily a pomlouvaly mužské plémě a já s úlevným pocitem, jaký znají jenom ženy, když se vypovídaly, zamířila domů. Musela jsem. Blížila se doba večerního krmení.

Misky s jídlem mám nachystané na pultě a v ruce třímám mobil.

19:13, 19:14, 19:15 - Bauf! Bauf! Bauf! Bauf! Pašák! Zase přesně. S pusou od ucha k uchu pokládám mobil, popadnu misky a servíruju. Holky podrbu a popřeji dobré čvachtání v rypáčku, Darcyho poplácám: „Tak se už nažer a drž hubu, chlape jeden!“

P.S. Nezná někdo spolehlivý recept na vystěhování zlomyslných skřítků z baráku?