Nepoučitelný

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, to však zapomněli na výjimky a na Darcyho. 

Alena Lasotová

Každé ráno se psy chodíme stejnou trasu, nejprve k řece a pak kolem ní až na konec louky, kde přeskočíme potok a vydrápeme se do kopečka, kde se kocháme (já) pohledem dolů na spěchající řeku Olši. Jako pár dní předtím, i dnes v proudu řeky plavaly divoké kachny, jenže dnes se přiblížily moc blízko našemu břehu a toho se rozhodl využít Darcy a upaloval si je prohlédnout pěkně zblízka. Marné bylo moje: "ZPÁTKY, NE!!!!!". Darcy měl oči a uši jen pro kačeny, můj křik mu k sluchu nepronikl.

On mě sice nevnímal, zato kačeny ano a s křikem vystřelily vzhůru k obloze, do bezpečí. Ony se do bezpečí dostaly, ale Darcymu se vedlo podstatně hůř. Řeka nebyla úplně zamrzlá, pouze asi do dvou metrů od břehu a Darcy svůj úprk už nedokázal včas ubrzdit, led se pod ním prolomil a on zahučel do ledové vody. Olše je sice nevelká říčka, ale má silný, dravý proud, který nezamrzá ani při teplotách -27°C a ten ho teď strhával zpátky do vody při jeho pokusech vydrápat se do sucha a bezpečí.

Konečně jsem i já doběhla k Darcymu a mohla jsem mu pomoci. Nešlo to jinak než ho popadnout za srst na krku, zbytek byl ve vodě. Darcy drápy předních tlapek zoufale zatínal do ledu a celé tělo měl napnuté úsilím dostat se ze zajetí proudu. Společným úsilím se nám to konečně povedlo, já mu ze strachu vynadala, rychle ho prohlédla jestli se nezranil a utíkali jsme domů.

Po celou dobu zachraňování Darcy nevydal ani hlásku, zakňučel až když byl z vody venku, přilepil se mi k noze a běžel ve stejném rytmu jako já. Nebylo sice moc zima, jen -5°C, ale voda byla jako led. Nohavice kalhot byla v mžiku promočená a voda mi zatékala i do boty a než jsme doběhli domů, měla jsem nohu jako rampouch.

Doma jsem ho ručníkama pořádně vydrbala, natáhla mu deku pěkně ke kamnům a pak jsem se převlékla i já. Asi bude ledová voda mimořádně dobrá na poslušnost, protože se Darcy odmítal ode mne hnout i doma. Kam já, tam on. Spolu jsme zašli uvařit čaj pro zahřátí, spolu jsme se usadili na deku ke kamnům, Darcy se mi snažil usalašit do klína, vešel se jen předníma tlapkama a na ně si položil hlavu, já pomalu popíjela čaj a vychutnávala teplo sálající z kamen. Darcy spokojeně podřimoval. Patrně mi chtěl projevit svou vděčnost za to, že jsem ho v té hnusné vodě nenechala a pak ho obětavě vysušila a ještě ho chovala v klíně, asi jen proto natáhl packu, že mě za tu péči pohladí, ale přesně v tom okamžiku jsem nesla k ústům hrnek s horkým čajem, abych se napila. Darcyho tlapa se střetla s hrnkem a čaj mi vychrstl na triko. Ještě, že alespoň Darcy zůstal tentokrát suchý.

Téměř na den o rok později:

Darcyho věk: 17 měsíců

Na procházku vyrážím jen s Darcym, holky si doma v klidu hárají.  

Toho dne námraza obalila stébla suché trávy, šištičky olší, větve i větvičky, naklonila je blíž k zemi a dodala krajině přepychový blýskavý kožíšek. Vše kolem bylo neuvěřitelně tiché, sebemenší zvuk se nesl do daleka a působil nepatřičně. Krása kolem byla snová a vyžadovala bezhlesý obdiv, tichounké souznění.

Zimu ráda nemám, ale ke kráse nemohu zůstat lhostejná, i zatoužila jsem tu pomíjející nádheru zachytit do fotografie, polapit nepolapitelné a místo, abych dávala pozor na Darcyho, kochala jsem se a fotila skleněný svět.

Darcy se držel u mě a s nosem u země zjišťoval kolik loukou prošlo srnců, který ze psů tu doprovázel svého dvounožce, porovnával počty myší a hrabošů z léta, odbíhal a vracel se, z bujnosti se bez příčiny s ocasem přitištěným pod břichem rozebíhal a hrál si s imaginárním pronásledovatelem na honěnou, když zachytil pach kočky. Pro mne byla kočka neviditelná, a teprve až když v poslední chvíli vyskočila k útěku, jsem zjistila, že Darcy pronásleduje něco skutečného. Než jsem však zareagovala, kočka závod vyhrála. Vyškrábala se do koruny stromu a shora na Darcyho prskala kletby za pokažený lov. 

"Darcy, ke mě!"

Darcy s hubou od ucha k uchu, s jazykem frajersky na stranu a se spokojeným šklebem přifuněl.

"Že tě to baví, Drsoni," kárala jsem ho. Jeho výraz hovořil za vše: "Baví a jak!"

"K noze a pomalu! Jdeme na procházku, to nejsou dostihy".

Darcy se už přebytečné energie zbavil a v naprostém souladu jsme došli k místu, kde loni pronásledoval kačeny a probořil se pod ním led. Myslí mi proletěla vzpomínka a já mimoděk hledala kačeny na hladině. Byly tam. Věřím, že ve stejné chvíli navštívila stejná vzpominka i Darcyho. Od doby první nedobrovolné koupele jsme místem procházeli bezpočtukrát a Darcy nejevil zájem, ale dnes jsem zažila pocit deja-vu.

Darcy opět vyrazil za kachnami a opět skončil ve vodě. Jen ten probořený led chyběl. Tentokrát však pronásledování ještě nevzdal, rychle za nimi plaval, ale kachny na něj samozřejmě nečekaly a ulétly o kus níž. Darcy znovu za nimi. Já jen bezmocně přihlížela z břehu a doufala, že ho marná honička omrzí.  Konečně se nabažil a vrátil se ke mě.

Na břeh vyskočil s mohutným odrazem, voda z něj crčela a z huby stoupala pára, která mu zahalovala celou hlavu a plece, až to vypadalo, že leze z vody horké, ne ledové.

"No, už je ti líp? Blázne, bláznivá, zase tě musím sušit. "

Darcy se na mně znechuceně podíval a razantně se oklepal. Voda z něj odstřikovala, ale já předvídala a odskočila včas. Můj rychlý pohyb si však Darcy vyložil jako výzvu ke hře. Vyskočil a položil mi packy na ramena a pak sebou praštil na zem, všechny čtyři tlapy nahoře.

Stála jsem tam úplně promočená, ale nemohla jsem se zlobit. Když jsem viděla jeho přešťastný výraz, sehnula jsem se a poškrábala ho na břiše. Darcy opět dosáhl svého. Znovu mě zlomil. Jeho nadšení a bezbřehé důvěře nešlo odolat. Za odměnu mi oslintal obličej.

Jak někdo nemůže mít rád psy?